Odstraňování přehrad: Jak více než 14 000 přehrad vrací život řekám

Pak se voda vrhne vpřed, jako by celé století zadržovala dech. Kameny rachotí, bahno se zvedá a níž po proudu vyskočí stříbrný záblesk tam, kde už roky nikdo neviděl rybu. Několik dětí na břehu začne jásat, aniž by přesně věděly proč. Stará přehrada, která držela toto údolí v sevření, je najednou jen roztříštěný beton a prach na botách pracovníků.

Takové výjevy se nenápadně, ale vytrvale odehrávají po celém světě. Dosud bylo odstraněno více než 14 000 přehrad – od drobných zemědělských hrázek až po velké průmyslové stavby. Každá demolice začíná podobně: prasklinou, zářezem, otvorem v betonu. A pak si řeka znovu vzpomene, co má dělat. Tažné ryby pronikají do bočních ramen, která byla vyschlá už od dob jejich prarodičů. Lidé přihlížejí v tom zvláštním tichu, jež nastane, když se jim historie mění přímo před očima.

Žádné přestřihávání pásek. Jen voda, kameny a prudký návrat života. Děje se něco většího.

Řeky bez pout: co nastane po odstranění betonu

Když stojíte vedle čerstvě osvobozené řeky, ucítíte to až v hrudi. Voda jen neteče; žene se kupředu, víří a zkouší každý oblouk jako dítě, které právě pustili ze školy. Na místě někdejší ploché, stojaté nádrže se začínají usazovat písčiny. Objevují se výhonky vrb. Nejprve přijdou hmyz, potom ptáci a nakonec stíny pod hladinou, které tam minulou sezonu nebyly.

Právě to je skrytý příběh 14 000 odstraněných přehrad. Každý takový zásah uvolní úsek řeky, který byl po desítky let sevřený. Je to hlučná a nečistá práce. Místní se přou. Rybáři mají obavy, že přijdou o svá oblíbená místa. Pamětníci kroutí hlavou, protože mizí „jejich“ jezero. Jakmile však beton zmizí, probudí se cosi téměř pravěkého. Změnu poznáte i podle vůně vzduchu.

Tato tichá revoluce je nejzřetelnější ve statistikách ryb. Na řece Elwha ve státě Washington zablokovaly dvě velké přehrady lososům cestu na více než 100 let. Po jejich odstranění biologové čekali pomalý návrat. Ryby ale měly jiné plány. Už během několika let se sem vrátili lososi čavyča, kisuč, gorbuša i pstruzi duhoví, kteří pronikali do přítoků, jako by dostali tajnou mapu. Někteří lososi doplavali více než 70 mil proti proudu a znovu obsadili trdliště zaznamenaná jen ve vědeckých zprávách, ale vymazaná ze živé paměti.

Podobné scény se odehrávají i v Evropě. Ve Francii byly na řece Sélune odstraněny přehrady Vezins a La Roche-qui-Boit, čímž se pro lososa obecného a úhoře říčního uvolnily kilometry vhodného prostředí. Ve Španělsku otevřely staré jezy na řece Duero cestu pro mihuli mořskou. Počty, které dříve existovaly jen v zaprášených registrech, jsou dnes vidět jako mrskající se těla v průhledných plastových rybích pastech. Během migrační sezony biologové špatně spí, protože nechtějí o nic přijít.

Za tímto náhlým přílivem života stojí prostá logika. Mnoho ryb se vyvinulo tak, aby se pohybovaly: k moři, do horních toků nebo do chladných útočišť, když se řeky oteplují. Přehrady tyto trasy rozsekaly na slepé konce. Voda se zpomalila, ohřála a ztratila kyslík. Usazeniny se hromadily a zasypávaly štěrková dna, do nichž měla být uložena jikry. Odstraňte překážku a celý systém se začne znovu spojovat. Studená voda doputuje dál. Štěrk se posune po proudu a obnoví přirozené peřeje. Drobné změny v proudění mohou rozhodnout mezi prázdnou řekou a živou řekou. Když sečtete 14 000 takových změn, vznikne obnova v planetárním měřítku.

Jak se učíme osvobozovat řeky, aniž bychom narušili život komunit

Odstraňování přehrad bývalo teoreticky jednoduché: zbourat zeď a pustit vodu. Dnes se tento proces více podobá chirurgickému zákroku než demolici. Inženýři modelují pohyb sedimentů, místa možného narušení břehů i mosty, které by mohly být ohroženy. Ekologové vyznačují trdliště a určují druhy, které se pravděpodobně vrátí jako první. Místní představitelé řeší ztrátu nádrží, na nichž lidé od dětství jezdili na loďkách.

Za každým odstraněním, které působí „snadně“, obvykle stojí roky schůzek, workshopů poháněných kávou a tichých kompromisů. Energetické společnosti vyjednávají nové zdroje energie. Zemědělci upravují způsob zavlažování. Kmeny a původní národy prosazují návrat lososů, jeseterů nebo kolínů, kteří pro ně nepředstavují jen potravu, ale i kulturu. Nejlepší projekty nezačínají stroji, nýbrž nasloucháním. Řeka nikdy není pouhá voda. Jsou v ní vzpomínky, pracovní místa i něčí oblíbené místo ke koupání z dětství.

Obtížné je nepodlehnout představě, že by přes noc měla zmizet každá přehrada. Některé stále zajišťují pitnou vodu, ochranu před povodněmi nebo skutečně užitečnou energii. Jiné jsou popraskané, zastaralé či přímo nebezpečné a drží pohromadě spíše díky dokumentům než armování. Právě zde celosvětová vlna odstraňování přehrad nabírá největší tempo: zaměřuje se na staré, nebezpečné a zapomenuté bariéry, které rybám brání v pohybu, aniž by přinášely skutečný veřejný užitek.

Každý už nejspíš zažil chvíli, kdy míjel chátrající betonovou stavbu v řece a pomyslel si: „Má tahle věc ještě vůbec nějaký účel?“ Takové nenápadné otázky se po světě mění v soupisy a nakonec i v příjezd bagrů. Španělsko, Francie, Švédsko i USA dnes evidují malé překážky, které dříve unikaly pozornosti. Jakmile se objeví na mapě, neurčité emoce vystřídají konkrétní možnosti. Která přehrada může zmizet téměř bez negativních dopadů? Která nejprve vyžaduje náhradní řešení? Skutečný pokrok se skrývá právě zde: v tabulkách a náročných večerech v obecních sálech, nikoli jen v triumfálních fotografiích před a po.

Co mohou běžní lidé udělat, když je řeka v jejich okolí sevřená překážkou

Nedaleko téměř každého člověka stojí na nějaké řece betonová zeď. Může jít o „malou“ přehradu, o které nikdo nemluví. Může to být větší stavba, kolem níž jste projeli už stokrát. Prvním užitečným krokem není petice ani protest, ale pozornost. Vydejte se tam. Podívejte se na vodu po obou stranách. Všímejte si vodního květu, zápachu vody nad přehradou na konci léta i pásu pěny zachyceného na betonové hraně.

Potom začněte pokládat nenápadné, praktické otázky. Komu stavba patří? K čemu slouží dnes, ne v roce 1963? Existují záznamy o bezpečnostních kontrolách? V mnoha regionech inženýři už tiše vědí, které přehrady představují problém. Vědí to i pojišťovny. Pokud žijete poblíž, vaše zvědavost může zažehnout zápalnou šňůru, která čeká už celé roky. Jakmile se občané zapojí, rozhodování přestane být abstraktní.

V nadšených kampaních se také často přehlíží lidská stránka věci. Lidé, kteří mají nádrž rádi, se mohou cítit napadeni, když někdo řekne „zbourat ji“. Rybáři, kteří se naučili chytat u přehrady, se obávají ztráty snadno dostupných míst. Majitelé domů se bojí povodní, pokud zmizí nesprávná hráz. Buďme upřímní: nikdo nečte s nadšením dvousetstránkovou zprávu o dynamice sedimentů dřív, než si na věc udělá názor.

Proto záleží na tónu celé debaty. Místo dramatického výkřiku „Zničte přehradu!“ sdílejte příběh místa, kde se vrátily ryby a kde se dařilo místním podnikům. Pozvěte skeptika na procházku podél řeky. Zeptejte se ho, co by mu po vypuštění nádrže chybělo, a skutečně poslouchejte. Některé skupiny dnes pořádají procházky po „budoucí řece“, během nichž ukazují fotografie podobných projektů několik let po odstranění přehrady. Je těžší mít strach z bahnité plochy, když jste jinde viděli, že se už proměnila v zelený, živý koridor.

Na komunitních schůzkách nemívají největší ohlas vždy ti nejhlasitější aktivisté. Často je to člověk, který řekne něco prostého a věcného:

„Vyrostl jsem koupáním v této nádrži a bude mi chybět. Chtěl bych ale, aby tu moje děti viděly lososy, a ne jen jejich obrázky.“

Právě v tomto spojení smutku a naděje se rodí skutečná rozhodnutí. Pokud si říkáte: „Dobře, ale co mohu opravdu udělat v úterý večer?“, začněte v malém:

• Zjistěte, zda váš region vede evidenci přehrad nebo má plán obnovy řek.
• Jednou ročně se zúčastněte veřejného projednání a položte jednu upřímnou otázku k překážkám a prostupnosti pro ryby.
• Podpořte místní skupiny, které propojují vědu s nasloucháním, ne pouze se slogany.
• Sdílejte jeden příběh úspěšného odstranění přehrady, jehož přínosy lidi překvapily.
• Zůstávejte zvědaví, kdo získává, kdo ztrácí a jak lze tuto rovnováhu nastavit spravedlivěji.

Nejsou to okázalé kroky. Jsou to však tiché a vytrvalé činy, které už pomohly odstranit betonové překážky z více než 14 000 řek. A jsou na dosah každému, kdo má trochu trpělivosti a důvod, proč mu na tom záleží.

Dalších 14 000 přehrad a příběhy, které o nich budeme vyprávět

Právě teď někde další řeka naráží do betonu. Za tou nenápadnou zdí se skrývá úsek studené vody, který desítky let neviděl denní světlo. Možná zadržuje bahno, nebo možná poslední šanci pro druh ryby, který nežije nikde jinde. Na satelitních snímcích je to jen další zlom v modré čáře. V terénu však rozhoduje o rozdílu mezi živým systémem a uvězněným systémem.

Vlna více než 14 000 odstraněných přehrad ukazuje něco, co si nejsme zvyklí připouštět: někdy dokážeme napravit vlastní škody rychleji, než čekáme. Když stavby padnou, příroda zdvořile nečeká. Vrhne se dovnitř. Štěrk se přeskládá. Líhne se hmyz. Populace dávno ztracených ryb se objeví tam, kde dětem říkali: „Jsou pryč. Už se nevrátí.“ Nevymaže to ztráty ani osudy komunit závislých na těchto hrázích. Dokazuje to jen, že beton není osud.

Za všemi bagry a počty ryb se skrývá širší otázka. Co se rozhodneme ponechat, přestože to blokuje život, a čeho jsme připraveni se vzdát? Přehrady v sobě nesou nostalgii, živobytí, bezpečí i oprávněné obavy. Nesou také rez, praskliny a někdy příběhy, které jsou připravené skončit. Jak bude přibývat osvobozených řek, může se vyprávění posunout od „bourání“ k „navracení“. Nejen lososům, úhořům a kolínům, ale také budoucím generacím, které možná budou stát na divokém břehu a tiše si pomyslí: rozhodli se nám to vrátit.

Časté dotazy:

• Musejí být odstraněny všechny přehrady? Vůbec ne. Některé přehrady zajišťují pitnou vodu, ochranu před povodněmi nebo nízkouhlíkovou energii. Úsilí se obvykle soustředí na zastaralé, nebezpečné či málo přínosné překážky, které blokují ryby bez výrazného veřejného užitku.
• Za jak dlouho se po odstranění vrátí ryby? V mnoha zdokumentovaných případech se tažné ryby začnou vracet už během první třecí sezony a jejich populace pak několik let rostou spolu s obnovou prostředí.
• Je odstranění přehrady nebezpečné pro lidi žijící po proudu? Projekty se plánují s podrobným modelováním povodní a pohybu sedimentů. Pokud se provedou správně, mohou odstranit dlouhodobá povodňová a bezpečnostní rizika spojená se stárnoucími stavbami.
• Co živočichové, kteří se přizpůsobili nádrži? Některé druhy nádrže skutečně využívají, návrat prostředí tekoucí vody však obvykle zvyšuje celkovou biologickou rozmanitost díky vzniku nových mokřadů, peřejí a bočních ramen.
• Jak zjistím, zda se u přehrady v mém okolí zvažuje odstranění? Obraťte se na regionální vodoprávní úřad, správu povodí nebo místní ochranářské skupiny. Mnohé z nich dnes zveřejňují na internetu evidence přehrad, hodnocení rizik a plány obnovy.