The Line se zmenšuje: co znamená ústup Saúdské Arábie

Pouštní noc v okolí letiště Neom působí zvláštně – tím nejmodernějším možným způsobem. Tmu protínají reflektory a osvětlují jeřáby zastavené uprostřed pohybu nad pruhem základů, který se měl táhnout jako sci-fi přelud v délce 160 km. Inženýři v reflexních vestách popíjejí sladký čaj z plastových kelímků a hledí na modely, jež už mezitím zastaraly. Vedoucí stavby projíždí telefon a čte arabské i anglické titulky o téže věci: Saúdská Arábie potichu připouští, že její nejodvážnější projekt The Line se zmenšuje.

Světla na obzoru nedosahují tak daleko, jak slibovaly naleštěné vizualizace.

Suchým vzduchem visí otázka, kterou zde nikdo nechce vyslovit.

Od 160km utopie k umírněnější skutečnosti

Když korunní princ Muhammad bin Salmán v roce 2021 poprvé představil The Line, znělo to jako úder hromu. Město dlouhé 170 km uprostřed pouště, tvořené dvěma rovnoběžnými zrcadlovými stěnami vysokými 500 metrů; bez aut i ulic, poháněné obnovitelnými zdroji a určené pro devět milionů lidí žijících ve vrstvených vertikálních čtvrtích. Vypadalo jako kulisa seriálu Black Mirror zkřížená s klimatickou fantazií.

Saúdští představitelé dnes volí opatrnější slovník a mluví o „realizaci po etapách“. Analytici si to vykládají přímočařeji: výrazně kratší trasa, podstatně méně obyvatel a jen zlomek původně vysněného plánu.

Jeden saúdský konzultant, který dva roky pravidelně jezdil do Neomu, popisuje výmluvný okamžik z konce roku 2023. Lesklá interní prezentace stále ukazovala proslulý 170km pruh, stříbrný zářez podél pobřeží Rudého moře. Vedle něj se však objevil kratší stínovaný úsek s označením „1. fáze – 2,4 km“.

„Tohle je teď skutečný projekt,“ říká. Vzpomíná na napjaté ticho v místnosti, když lidem došlo, jak propastný je rozdíl mezi marketingem a financemi. V terénu se The Line nenápadně proměnil ze skoku civilizačního významu ve velmi drahý pilotní projekt.

Příčiny jsou téměř bolestně předvídatelné. Původní odhad ceny Neomu ve výši $500 billion se vyšplhal k částkám, které se jen těžko vyslovují bez vážné tváře. Tvrdě dopadla stavební inflace, vzrostly globální úrokové sazby a příjmy z ropy – byť štědré – nejsou neomezené. Království navíc současně financuje gigaprojekty jako Qiddiya, resorty u Rudého moře i smršť sportovních dohod.

V zákulisí proto státní investiční fond začal určovat priority. Pouštní přelud o délce 160 km, který by se nevrátil po celá desetiletí, začal působit méně jako projev geniality a více jako finanční černá díra.

Máme ústup oslavovat, nebo oplakávat ambice?

Pro klimatické aktivisty a urbanisty je zmenšování The Line pozoruhodně rozporné. Na jedné straně projekt ztělesňoval téměř každou techno-futuristickou představu: města přívětivá pro chůzi, nulový provoz aut, energeticky úspornou hustotu, přírodu přímo v zástavbě a snahu přepsat způsob, jakým lidé obývají krajinu. Na druhé straně měl vyrůst v křehké poušti, vytlačit kmenové komunity i volně žijící zvířata a vznikat v podmínkách autoritářského rozhodování a neprůhledných čísel.

Když tedy Saúdská Arábie couvá a projekt zmenšuje, někteří lidé pociťují úlevu. Jiní naopak podivný druh ztráty.

Příkladem je Masar, 32letá architektka z Džiddy, s níž jsem mluvil přes videohovor. V kanceláři měla plakáty The Line vedle skic starých hidžázských budov. „Věděla jsem, že je to šílené,“ směje se, „ale právě šílené věci posouvají svět.“

Když se objevily první věrohodné zprávy o škrtech, její skupiny na WhatsAppu ožily. Část lidí slavila „konec projektu z marnivosti“. Jiní sdíleli memy s létajícími auty narážejícími do zrcadlové stěny. Masar však cítila jen prázdno na hrudi. „Jestli ani Saúdská Arábie se všemi těmi penězi z ropy a mocí nedokáže vydržet u 170km snu,“ ptala se, „kdo se ještě odváží zkusit něco tak radikálního?“

Podstatnější dilema se týká toho, co svět právě nyní skutečně potřebuje. Na oteplující se planetě nejsou hustá města orientovaná na veřejnou dopravu luxusem, ale infrastrukturou pro přežití. Naprostá většina lidstva však bude dál žít v obyčejných, neuspořádaných a postupně proměňovaných místech – na předměstích, která získají novou autobusovou linku, ve starých čtvrtích doplněných cyklostezkami nebo v blocích sociálního bydlení, jež se konečně zateplí.

The Line tak stál na nepohodlném rozhraní: svůdný symbol nízkouhlíkové budoucnosti, obalený dystopickou estetikou a závratnými náklady. Emoční rozdělení je skutečné. Jedna část z nás chce tleskat tomu, že se omezuje megaprojekt s pochybným řízením. Druhá část vnímá, že lidstvo možná ustupuje od druhu odvahy, který by klimatická krize ve skutečnosti mohla vyžadovat.

Co lze zachránit z zmenšujícího se megaprojektu The Line

Když odhlédneme od zrcadlových stěn a královských projevů, byl The Line také obrovskou laboratoří. Stovky urbanistů, inženýrů a technologických odborníků roky řešily otázky, které většina měst donekonečna odkládá. Jak navrhnout sídlo, v němž je chůze běžnou volbou, nikoli životním stylem? Jak vertikálně vrstvit bydlení, pracoviště a parky, aniž by se lidé cítili jako slepice v klecových chovech?

Části těchto odpovědí nejsou vázané na 170 km oceli a skla. Lze je převzít, znovu použít nebo bez ostychu okopírovat starosty v Káhiře, São Paulu či Phoenixu.

Právě zde se mnozí tiše mýlí. Zmenšení The Line vnímají binárně: jako úspěch, nebo neúspěch; výhru, nebo prohru; genialitu, nebo pošetilost. Skutečnost je smíšenější. I neúspěšné prototypy zanechávají nástroje, datové soubory, návrhové postupy a vyškolené lidi. Saúdská inženýrka, která pět let modeluje mikroklima mezi zrcadlovými deskami, nezapomene, co se naučila, až začne projektovat pobřežní čtvrť.

Buďme upřímní: města dlouhá 160 km nikdo nestaví najednou. Přetrvávají drobné a přenositelné prvky – systémy chlazení optimalizované umělou inteligencí, modulární stavební postupy či nové normy pro hustou smíšenou zástavbu –, které se mohou téměř nepozorovaně dostat do běžných projektů.

„Neom v původně zamýšlené podobě možná nikdy nevznikne,“ říká evropský konzultant pro udržitelnost, který na The Line pracoval, „ale znalostní základ už existuje, na pevných discích i v hlavách lidí. Skutečná otázka zní, zda je svět dost chytrý na to, aby jej znovu využil bez vrstvy marnivosti.“

• Sledujte lidi, nejen megastavby
  Mnozí z nejzajímavějších odborníků najatých pro The Line se brzy rozptýlí k jiným projektům. Sledovat jejich další kroky často lépe předpovídá budoucí inovace než naleštěné vizualizace.

• Hledejte ve svém městě nápady typu „Neom-light“
  Městské rady po celém světě nenápadně testují koncepty z extrémních projektů, jako je The Line: od koridorů bez aut přes centrální chlazení až po vertikální farmy. Název zmizí, vliv zůstane.

• Oddělujte ambice od podívané
  Každá velká vize nepotřebuje drony a zrcadlové stěny. Nejužitečnější části bývají na Instagramu zpravidla nejnudnější: stavební předpisy, dopravní plánování, tepelná výkonnost a služby pro občany.

• Ptejte se, kdo platí a kdo zůstává
  Za každou megavizí jsou vysídlené komunity, dovážená pracovní síla a dlouhodobé veřejné dluhy. Obdiv k ambicím by měl vždy doprovázet důsledné otázky po spravedlnosti a odpovědnosti.

• Využijte tento příběh jako kontrolu reality
  Když se objeví nový futuristický projekt, od plovoucích měst po měsíční resorty, porovnejte jej s The Line. Pokud jsou sliby povědomé, měly by být povědomé i pochybnosti.

Menší The Line, větší zrcadlo pro nás všechny

Pozvolné zmenšování The Line není jen saúdským příběhem. Odhaluje širší nervozitu z budoucnosti: chceme rychlou proměnu bez nepohodlí, utopickou hustotu bez vzdání se aut a klimatickou bezpečnost bez změny toho, jak stavíme a kde žijeme. The Line všechny tyto rozpory proměnil v doslovné stěny nad pouštní oblohou, viditelné z vesmíru i v tabulkách každého ministerstva financí.

Jak se projekt smršťuje, zůstává po něm jakýsi globální Rorschachův test. Někteří v něm vidí spravedlnost, která dohání pýchu. Jiní spatřují zbabělost převlečenou za obezřetnost. Mnozí v něm jednoduše čtou drahé varování.

Poctivá odpověď nejspíš leží někde v nejasném středu. Zrcadlové město dlouhé 170 km mělo vždy být zčásti fantazií, zčásti experimentem a zčásti PR. Jeho zmenšení šetří zdroje, chrání ekosystémy a omezuje riziko kolosálního bílého slona. Současně však narušuje představu, že kdokoli a kdekoli je opravdu ochoten vsadit dostatečně mnoho a dostatečně rychle, aby držel krok s rychlostí našich překrývajících se krizí.

To, zda jásáte, nebo truchlíte, vypovídá méně o Saúdské Arábii než o tom, co podle vás nadcházející desetiletí vyžadují od nás.

Možná právě to je nejužitečnější dědictví tohoto zmenšujícího se pouštního přeludu. Vynucuje si debatu, která sahá daleko za ploty Neomu: Jak velké riziko jsme ochotni podstoupit veřejně a před očima těch, kteří sledují neúspěch? Jak rozlišit nutnou odvážnost od naleštěné podívané? A až se objeví další velkolepá vize – což se jistě stane, v jiné poušti nebo na jiném pobřeží –, budeme umět lépe poznat rozdíl?

Časté otázky:

• Je The Line oficiálně zrušen? Vůbec ne. Saúdští představitelé nadále trvají na tom, že The Line bude pokračovat, ovšem „po etapách“. První vybudovaná část má pokrýt pouze nepatrný zlomek původně oznámených 170 km.

• Proč Saúdská Arábie projekt zmenšuje? Růst stavebních nákladů, globální ekonomická nejistota, konkurenční megaprojekty a tlak na veřejné finance způsobily, že původní rozsah je mnohem méně realistický.

• Pomáhá zmenšení The Line životnímu prostředí? Snižuje okamžité poškození pouštních ekosystémů a omezuje vázané emise uhlíku při výstavbě tak obrovské stavby, i když čistý dopad závisí na tom, co nahradí nepostavené části.

• Využijí se některé nápady z The Line jinde? Ano. Koncepty jako koridory bez aut, mimořádně husté smíšené čtvrti a pokročilé systémy chlazení už ovlivňují městské projekty daleko za hranicemi Saúdské Arábie.

• Mají lidé z této změny radost, nebo mají být zklamaní? Obě reakce jsou oprávněné. Projekt s vysokým rizikem a náročností na zdroje je umírňován, což přináší úlevu, zároveň však ustupuje jeden z nejodvážnějších pokusů přehodnotit městský život v původním měřítku.