Migrující jeřábi ztrácejí otevřenou půdu v severozápadním Pákistánu

Stěhovaví jeřábi, kteří hledají místo k přenocování, mají prosté požadavky. Potřebují rovný, nezarostlý terén a mělkou vodu, ve které mohou stát, na dostatečně klidném místě, aby je po setmění nic nemohlo nepozorovaně překvapit.

Právě taková nenápadná otevřená půda mizí ze suchých říčních údolí severozápadního Pákistánu, kam každou zimu přilétají velká hejna. Vědci její úbytek sledovali ze satelitních snímků po dobu 30 let.

Tři desetiletí pod dohledem

Výzkum vedl Muhammad Suliman, badatel zabývající se volně žijícími živočichy na Northeast Forestry University (NEFU) v čínském Charbinu. Jeho tým shromáždil satelitní snímky dvou pákistánských okresů, Bannu a Lakki Marwat, až od roku 1994.

Oba okresy leží na Indské tahové cestě, významné trase, po níž se jeřábi stěhují z Himálaje směrem k nížinám. Každoročně tudy táhne přibližně 8,000 jeřábů panenských (Anthropoides virgo) a 4,000 vyšších jeřábů popelavých (Grus grus).

Sulimanův tým neprováděl sčítání ptáků, ale vyhodnocoval krajinu z výšky. Podle míry zeleně, množství vody a rozsahu zpevněných ploch posuzoval, zda území stále dokáže migrující jeřáby pojmout. Autoři upozorňují, že jde o nepřímé hodnocení.

Města vytlačují otevřenou půdu

Nejvýraznějším zjištěním z 30 let snímkování bylo rozšiřování zastavěných území. Silnice, domy a další tvrdé povrchy se šířily údolími a plocha zastavěné půdy vzrostla zhruba o 22 procent.

Dosud nikdo tuto proměnu v daném regionu tak přesně nezmapoval. Největší změnou bylo zpevňování otevřené nevyužité půdy na zastavěné plochy – tento přechod se týkal přibližně pětiny celé zkoumané oblasti. Otevřená půda mizí.

Unavení jeřábi po příletu dosedají právě na takové volné plochy. Když je nahradí bydlení a dlažba, ptáci mají méně bezpečných míst k přistání a zbývající plochy jsou více zatížené hlukem.

Kde se vrací zeleň

Zeleň přinesla nadějnější obraz než beton. Satelitní ukazatel vegetačního pokryvu klesal během konce 90. let i v první dekádě nového století. Tento pokles dosáhl dna kolem roku 2010, přestože celkový zelený pokryv se snížil přibližně o 4 procenta.

Poté začal opět růst. Obnova časově odpovídá rozsáhlým pákistánským kampaním výsadby stromů – provinčnímu programu zahájenému v roce 2014 i celostátní iniciativě Tsunami miliardy stromů –, které jedna studie spojila s nárůstem lesního pokryvu a srážek.

Pro migrující jeřáby může zelenější krajina znamenat více úkrytu a potravy během zastávky. Návrat vegetace však nenahrazuje ztracenou otevřenou půdu. Údolí může získávat stromy, zatímco přichází o holý rovný terén, na němž jeřábi nejraději usedají.

Sledování vody

Druhou podmínkou prostředí vhodného pro jeřáby je voda. Oba druhy rády nocují v mělké vodě hluboké méně než 30 cm, což nejspíš predátorům z pevniny ztěžuje nenápadné přiblížení.

Ke sledování vody tým využil globální databázi vytvořenou z milionů satelitních snímků. Ty zachycovaly, kde se voda nachází, jak dlouho setrvává a jak často se vrací. Rozsah povrchové vody zůstával stabilní, dokonce mírně rostl.

Taková stálost podporuje nocování i hledání potravy. Zároveň ukazuje, proč je úbytek otevřené půdy tak citelný. Ptáci mohou mít dál vodu, ve které stojí, zatímco suchá a klidná zem vedle ní se stále zmenšuje. Voda tedy zůstává, ale místo k odpočinku chybí.

Mapování migračních koridorů jeřábů

Jedna část studie zde dosud neměla obdoby. Modelováním pohybu vody krajinou tým vytyčil pravděpodobné letové koridory migrujících jeřábů, tedy trasy spojující jednotlivá odpočinková místa.

Vynikly dvě cesty: jedna podél řeky Kurram a druhá podél vodního toku Lora Nala; na okraji studované oblasti leží vodní plocha nazvaná jezero Baran. Společně propojují místní migraci.

Znalost vedení těchto koridorů mění možnosti ochrany. Izolovaný kousek vhodné krajiny pomůže méně než zachování nepřerušeného řetězce bezpečných zastávek podél trasy, které ptáci již důvěřují.

Tepleji a vlhčeji

Podnebí prostupuje všemi těmito změnami. Za poslední čtyři desetiletí se průměrná teplota v těchto údolích zvýšila asi o 1.6°F (0.9°C), přičemž nejvýraznější oteplení nastalo v letních měsících.

Proměnlivější jsou také srážky: mírně přibyly, zejména v důsledku silnějších monzunových lijáků. Vlhčí monzuny mohou doplňovat mokřady, jejich nepředvídatelné načasování však znamená, že voda může být na nesprávných místech ve špatnou dobu.

Vedro a nerovnoměrné srážky ovlivňují, kde mokřady vznikají a jak dlouho přetrvají. Doprovodná studie propočítala budoucnost jeřába panenského. Varovala, že při výraznějším oteplování by během několika desetiletí mohla zaniknout velká část zimovišť tohoto ptáka v Pákistánu.

Co ukazují mapy

Poselství satelitních snímků lze jen těžko zpochybnit. Během 30 let ustoupila klidná otevřená půda, kterou migrující jeřábi v těchto údolích potřebují, výstavbě; studie přesně určuje kde, kdy a jak rychle se tak stalo.

Právě takové podrobnosti ochranářským plánovačům chyběly. Díky zmapování ztracených ploch i aktivních koridorů mohou úřady zaměřit ochranu na konkrétní zastávky a trasy, jimiž prochází nejvíce ptáků, namísto pouhého odhadování.

Zelenání krajiny naznačuje, že škody nemusí postupovat jen jedním směrem, a stejné satelitní nástroje nyní mohou sledovat, zda nová ochranná opatření půdu skutečně zachovají. Na tom možná do značné míry závisí, zda budou jeřábi každou zimu dál přilétat z hor.