Územní selhání Portugalska a územní soudržnost

Územní selhání není jen dědictvím minulosti

Takzvané „územní selhání“ není novým jevem. Má svou historii, ústavní rámec a po desetiletí se vykládá různými způsoby. Za stěžejní příčinu tohoto problému se často považuje absence politicko-správních regionů, jako by samotné zavedení nové institucionální úrovně automaticky dokázalo napravit hluboké a dlouhodobé nerovnosti.

Takový výklad však nestačí.

Portugalsko neselhává pouze kvůli tomu, co v minulosti nevytvořilo. Především selhává v rozhodnutích, která činí i dnes. Právě v této rovině se debata stává náročnější a méně pohodlnou.

Územní soudržnost nestojí výhradně na institucionálním uspořádání. Vyžaduje konkrétní rozhodnutí, provázané veřejné politiky a zejména schopnost rozpoznat a využít skutečné přednosti každého území. Jestliže tato rozhodnutí přehlížejí území, v němž lidé skutečně žijí – znehodnocují instituce, které zde každodenně působí, a přímo či nepřímo posilují koncentraci zdrojů –, přestává jít o historický problém a stává se z něj problém současný.

PROT-C a strategické uspořádání území

Právě v tomto kontextu by nástroje, jako je Regionální program územního plánování Centra (PROT-C), měly mít rozhodující úlohu. Neměly by sloužit jen jako formální plánovací cvičení, ale jako skutečné strategické nástroje pro organizaci území. Pokud tomu tak není a pohled na území zůstává neúplný nebo nevyvážený, nevzniká pouze nedokonalý dokument. Ztrácí se další příležitost.

Území nevzniká jen díky silným centrům. Formují je také inteligentní sítě, rozličné funkce a schopnost vzájemného propojení. Přehlížet tuto skutečnost znamená udržovat zastaralý pohled založený na logice centrality, která už neodpovídá současným výzvám.

Vysoké školy v územích s nízkou hustotou osídlení

Instituce vysokoškolského vzdělávání působící v územích s nízkou hustotou osídlení jsou zřetelným příkladem této často podceňované skutečnosti. Nejde jen o vzdělávací zařízení. Představují platformy znalostí, inovací a propojení s hospodářskou i sociální strukturou. Jejich působení výrazně přesahuje fyzické hranice kampusů a promítá se do rozsáhlých územních sítí, které často zůstávají neviditelné pro ty, kdo rozhodují ze vzdálených center.

Jsou-li tyto instituce v plánovacích nástrojích opomíjeny nebo odsouvány na vedlejší kolej, nejde pouze o technickou chybu. Jde o politickou volbu s reálnými důsledky. Právě v těchto územích rozhoduje institucionální přítomnost o rozdílu mezi stagnací a dynamikou, mezi odchodem a udržením talentů, mezi úpadkem a možností budoucnosti.

Přetrvávající územní nerovnosti v Portugalsku nejsou důsledkem pouze minulých pochybení. Vyplývají také z pokračujících rozhodnutí, která ani dnes nezohledňují důsledný, integrovaný a aktuální pohled na území.

Problém nespočívá jen v tom, co zůstalo nevykonáno. Především je v tom, co se stále nedaří napravit.