Archeologové zmapovali podzemní akvadukt vily Casoni u Říma

Archeologové objevili a zmapovali podzemní akvadukt, který kdysi zásoboval vodou vilu Casoni nedaleko Říma.

Toto potvrzení uzavírá otázku, jež se poprvé objevila už v 18. století, a ukazuje na vodní systém vybudovaný dříve, než římská nadvláda zcela proměnila tento kraj.

Pátrání po ztraceném akvaduktu

Pod terasovitými pozůstatky vily Casoni poblíž Montopoli di Sabina ve střední Itálii vede pohřbený kanál od pramenů na svahu směrem k usedlosti.

Dr. Nadia Fagiani z regionální památkové správy sledováním vytesaných stěn a přirozených otvorů přesně doložila, kudy kanál přiváděl vodu do systému vily.

Tunely vysekané ve skále a navazující cisterna dokládají, že voda dříve proudila jediným propojeným systémem, nikoli oddělenými úseky, jak je po dlouhou dobu popisovaly staré texty.

Potvrzené fyzické uspořádání nyní propojuje dřívější zprávy s konkrétně zmapovanou stavbou a umožňuje zkoumat fungování zbytku sítě.

Výklad starých záznamů

Místní badatelé koncem 18. století popisovali stopy velmi starého akvaduktu i pramen, který později dostal jméno Fonte Varrone.

Toto tvrzení se opakovalo i v textech 19. století, nikdo jej však nedokázal spojit s trasou zachycenou na mapě.

Pečlivý topografický průzkum a terénní šetření nakonec přiřadily tyto poznámky ke skutečným tunelům, pramenům a zasypanému odběrnému místu.

Nález hmotného propojení zároveň zpřesnil oblasti, kde lze hledat starší sídla, která mohla systém původně vybudovat.

V síti podzemních tunelů

Přibližně 300 metrů od vily vstoupili průzkumníci do rozvětvené podzemní sítě, která dosud klesá po svahu.

Archeologové tyto chodby označují jako cuniculy, tedy úzké ručně vyhloubené tunely určené k vedení vody pevnou horninou.

Kanály vytesané přímo do přírodní skály zachycovaly vodu z několika pramenů a sváděly ji do jediné sběrné komory.

Takto stísněné prostory vyžadovaly pravidelnou údržbu, protože ucpané šachty či napadané úlomky mohly zastavit přívod vody dávno předtím, než dorazila k lidem.

Čištění vody před využitím

Než se pramenitá voda začala používat, systém ji vedl do cisterny, kde pomalý proud umožnil usazení částic.

Stavitelé zde vytvořili piscina limaria, usazovací nádrž, v níž klesal ke dnu písek a kal.

Po usazení sedimentů se čistší voda vracela do tunelů a zásobovala lázně i fontány vily.

Ani tento jednoduchý filtr však nezabránil tomu, aby sezónní povodně přívod nezakalily, a projektanti proto museli chránit odběrná místa.

Voda utvářela vilu Casoni

Podobu vily určovaly dvě sestupné terasy: níže se rozkládala upravená zahrada, zatímco nad ní byly umístěny soukromé místnosti.

Stálý přísun vody dovoloval majitelům udržovat čistý kruhový bazén a pečovat o zastíněné cesty během horkých let.

Prostor dolní terasy vedle bazénu vymezovalo nymphaeum, jeskynní zahradní svatyně spojená s vodou.

Spolehlivé zásobování proměnilo toto sídlo na svahu v místo pohostinnosti, nikoli jen zemědělství, a to dávno před městskými vodovody.

Stopy z doby před římskou nadvládou

Stavební prvky naznačují, že vodní dílo vzniklo ještě předtím, než římská moc plně ovlivnila tuto část oblasti Sabina.

Síť netvoří jediný hladce upravený kanál; spojuje zachycování vody s odvodňováním, což je vzorec běžný ve starším venkovském stavitelství.

Místní stavitelé mohli vybudovat vicus, malé venkovské sídlo s usedlostmi, a pozdější budovatelé pak jeho vodní vedení přizpůsobili pro vilu.

Určení doby prvních výkopů bude záviset na sedimentech a nálezech v uzavřených vrstvách, protože samotné kameny obvykle nelze datovat.

Trojrozměrné skenování tunelů

Tým plánuje úplný trojrozměrný průzkum podzemí, aby skryté kanály propojil s pozůstatky staveb na povrchu.

Pomocí technologie LiDAR, laserového skenování měřícího vzdálenosti ve 3D, lze zmapovat stěny bez přímého dotyku.

„LiDAR umožní získat úplnou 3D mapu celého podzemního hydraulického systému, přesně propojenou se zdmi a místnostmi vily,“ uvedla Fagiani.

Kvalitnější mapy rovněž omezí dohady, pomohou chránit křehké tunely a určit místa, kde by ještě mohl být bezpečný opatrný výkop.

Spolupráce v podzemí

Speleologové se protahovali nízkými chodbami, zaznamenávali směry a fotografovali stěny v místech, kam se povrchový průzkum nemohl bezpečně dostat.

Při práci se státními památkáři poskytla italská speleoarcheologická skupina Vespertilio pro tento výzkum techniky lanového přístupu a specializované znalosti bezpečnosti v podzemí.

Důležité byly také místní znalosti: vlastníci pozemků si pamatovali starý žlab zásobovaný prameny a navedli týmy po svahu dolů.

Takové projekty mohou postupovat rychleji a bezpečněji, když archeologové, jeskyňáři a místní obyvatelé společně přebírají odpovědnost za každý krok.

Voda v sabinských kopcích

Tunely kromě jediné usedlosti ukazují, jak zdejší komunity hospodařily s vodou v kopcích dlouho předtím, než Řím sjednotil podobu svého venkova.

Badatelé z Basilejské univerzity spojili terénní průzkumy s environmentálními studiemi, aby sledovali využívání půdy v okolí vily.

Z hřebene severovýchodně od Říma je z lokality výhled do údolí Tibery i na řeku Farfa, významný místní vodní tok.

Propojení nové mapy akvaduktu s údaji o půdách a plodinách by mohlo ukázat, zda regulace vody pomáhala oblasti zůstávat produktivní po staletí.

Plány budoucích vykopávek

Doklady z tunelů, pramenů a usazovací nádrže nyní spojují vilu s vodním systémem, který byl dlouho popisován, ale nikdy nebyl nalezen.

Budoucí datování, podrobné 3D mapování a obezřetná pravidla přístupu rozhodnou o tom, jak velkou část systému bude možné zkoumat či zpřístupnit návštěvníkům.