Vítor Oliveira: půda města Porto utváří kvalitu života

Způsob, jakým je uspořádána půda města, ovlivňuje kvalitu života lidí i jejich bezpečnost, tvrdí urbanista Vítor Oliveira.

Půda města Porto a Almadův plán

Typické ulice Porta s domy o úzkých fasádách a dlouhými pásy pozemků nepředstavují jen běžný model urbanistického plánování 19. století. Takzvaný „Almadův plán“, který v roce 1784 koordinoval João de Almada e Melo, sjednotil rozšiřování města za hranice středověkých hradeb do jednoho soudržného celku. Zároveň šlo o model komunitního života.

„Využití půdy bylo velmi promyšlené a racionální, nešlo o otázku vkusu,“ podotýká Vítor Oliveira, hlavní výzkumník Centra pro výzkum území, dopravy a životního prostředí (CITTA) při Fakultě inženýrství Univerzity v Portu (FEUP). Tento přístup ovlivnil hospodářský i sociální rozvoj města.

Vítor Oliveira, který letos vydal knihu „O půdě New Yorku: husté, rozmanité a udržitelné“, tvrdí, že to, jak lidé s půdou nakládají, „mnohé vypovídá o tom, jaká společnost je“. Právě Porto bylo prvním místem, na němž své myšlenky ověřoval. „To, co v knize označuji jako půdu města, jsou rozhodnutí, která budou mít velký vliv jak na environmentální udržitelnost, tak na sociální a hospodářskou rozmanitost,“ doplňuje.

Parcely a rozmanitost města Porto

„Otázka parcel je zásadní, protože určuje, zda město budou formovat velcí vlastníci s větším hlasem a větším vlivem, nebo zda – jako v době Almadů, i když parcely nemusejí být tak úzké – bude mít půdu, která umožní vstup více aktérům, více zájmům a větší rozmanitosti,“ říká Vítor Oliveira. „Při těchto rozhodnutích o půdě se promarňuje příležitost proměnit Porto v město, které patří více všem. To je obzvlášť znepokojivé ve městě, které se bez administrativního řešení nemá kam rozšiřovat.“

V době bytové krize je nad Portem vidět množství jeřábů a město se znovu buduje: téměř v každé ulici vznikají domy, přičemž některé mají neodpovídající objem. „Větší citlivost panuje vůči výšce budov, což je někdy oprávněné, ale vůbec se neřeší situace, kdy investor koupí čtyři nebo pět parcel a postaví budovu, jejíž objem nemá nic společného s okolím,“ upozorňuje Vítor Oliveira. Připomíná, že jakmile vznikne „architektonická obluda“, „těžko se to potom napravuje“.

Výstavba do výšky

Pokud jde o výšku některých nových staveb, Vítor Oliveira soudí, že „plánování“ se dosud řešilo „zjednodušeně“. Zdůrazňuje, že by se o tom mělo „diskutovat o něco racionálněji a méně emotivně“, protože vhodnost věžových domů závisí na konkrétním prostoru. „Určení výšky musí odpovídat ulici, do níž chceme zasahovat,“ říká a kreslí širokou ulici s nízkou zástavbou. „Špatné využití prostoru,“ hodnotí ji.

Historické centrum je z této úvahy vyňato. Podle Vítora Oliveiry však existují části města, kde by růst do výšky mohl být vhodným řešením, zejména oblasti „s blízkými stanicemi metra“.

Vítor Oliveira rozděluje Porto na dvě zásadní části: území uvnitř a vně Vnitřního okruhu (VCI). Za VCI se rozkládá „rozsáhlé území“ s „velkým prostorem pro vertikální rozvoj města“. Právě v oblastech, jako je Boavista za VCI, by se podle tohoto vysokoškolského pedagoga „dala zlepšit síť veřejných prostranství, aniž by každý nový projekt musel být dostupný jen ruskému či izraelskému investorovi; tedy tak, aby mohlo zasahovat více aktérů a přinášet městu více strategií“.

Více informací

Turismus. Chybí debata o úbytku obchodů
Debata o tom, že město přichází o obyvatele, je podle Vítora Oliveiry „přitažlivější“, ačkoli Porto počet obyvatel naopak zvyšuje. Podle sčítání lidu jich v roce 2021 bylo 230 tisíc. „Úbytek obchodů, kterému se nedaří přitáhnout tolik pozornosti, je naprosto zásadní, protože ztrácíme část sebe samých,“ říká. Lituje, že Porto „postupně přichází o tradiční podniky“ a nahrazuje je obchody, které vypadají stejně po celém světě. „Možná někteří lidé chtějí stejný zážitek jako doma, ale je to poněkud zvláštní druh turismu. Moc se tím nezíská a život mnoha lidí to poškozuje.“

Doprava. VCI rozdělil město
„Všechna města s určitou mírou složitosti mají vnitřní okruh. Existence VCI byla nevyhnutelná,“ připouští Vítor Oliveira, který však kritizuje způsob, jakým byla tato komunikace navržena. „Mohlo to být o něco lepší, protože v některých úsecích VCI přerušil mnoho vazeb, které se budovaly po staletí, například vztah mezi Campolindem a prostranstvím u kostela v Paranhos. Najednou je sem vložena masivní infrastruktura, která se nepřizpůsobuje,“ říká.